Po opravdu dlouhé pauze se
opět vracím s novou recenzí. Tentokrát je to čtvrtý díl ze série
dobrodružných detektivních příběhů o magickém policistovi Peteru Grantovi. Jmenuje se Prokleté domovy a svým příběhem navazuje na dění v předchozích
dílech.
Peter Grant pracuje pro tajné oddělení londýnské policie,
které vyšetřuje magické zločiny. Stejně jako v předchozích dílech se i
v tomto dílu setkáte kromě Petera i s dalšími známými postavami.
Zapeklitý případ opět s Peterem řeší Lesley a inspektor Nightingale,
sekundují jim u toho říční bohové, Molly, Abigail i pes Toby. Příběh čtvrtého
dílu začíná jak jinak než mrtvolou a na scéně se objeví starý známý Muž bez
tváře. Bude konečně dopaden nebo znovu unikne spravedlnosti? Pátrání zavede
Petera s Lesley až do podivného bytového komplexu Skygarden, kde narazí
nejen na jeho zvláštní obyvatele, ale také na podivnosti, které tento komplex
obestírají. Architekt, který Skygarden postavil, možná nebyl úplně obyčejný
architekt. Jaké bylo jeho tajemství? Na to musí Peter přijít, aby vyřešil celý
případ a konečně dopadl obávaného padoucha. Jenže ne všechno je takové, jak se
na první pohled zdá.
Do téhle knižní série od Bena Aaronovitche jsem se zamilovala. Sice postupně a pomalu, ale nakonec jsem zahořela. Tenhle díl už jsem hltala s naprostým nadšením. Na začátku má možná trochu pomalý rozjezd, ale po první třetině začne divoká jízda, která neomylně směřuje až k šokujícímu závěru, který všechno převrátí na ruby. Peter mě baví, je vtipný a neotřelý, umí si s lecčím poradit, ale zároveň to není ten prototyp neohroženého hrdiny, který zvládne cokoliv. Občas dělá chyby a někdy je trochu zbrklý, takže pořád máte pocit, že i přesto všechno je to vlastně docela normální kluk. Výborně ho doplňuje za všech okolností vážný a seriózní inspektor Nightingale. Tahle knižní série má v sobě všechno. Je tam humor, napětí, kouzla a čáry, patřičné drama a taky trochu milostných eskapád. Díl od dílu je to lepší. Taky mě hodně baví autorova neskrývaná vášeň pro architekturu, která se prolíná všemi knihami. V Prokletých domovech hraje asi největší roli. Ačkoliv je zmiňovaný architekt Erik Stromberg a jeho dům na Highgate Hill zcela smyšlený, s komplexem Skygarden už tomu tak není. Vzhledem k popisu a místu, kam je situován, se zcela nepochybně jedná o Heygate Estate, obří bytový komplex, který se nacházel ve stejných místech, jako je situován Skygarden a mezi lety 2011-2014 byl zbourán. Tohle mě na Aaronovitchových knížkách taky moc baví. Příběhy situuje do reálných míst v Londýně, která jsou něčím zajímavá. Já si to vždycky s oblibou vyhledávám a zjišťuju si o nich více informací. A jako pověstná třešnička na dortu je tu autorova evidentní záliba v jazzové hudbě, která se v knihách, zejména prostřednictvím Peterova otce, také zrcadlí. Tohle všechno dokresluje tu výbornou atmosféru Aaronovitchových knih.
Čtvrtý díl této knižní série je rozhodně must-have pro ty, co četli předchozí díly. Pokud vás Peter Grant baví, určitě vás bude královsky bavit i tenhle díl. Pokud jste s Aaronovitchem ještě neměli tu čest a máte rádi Londýn, kouzla a detektivní záhady, tak taky není nad čím váhat. Ale rozhodně doporučuju začít od začátku. V každém díle se sice řeší samostatné zločiny, ale hlavní dějová linka se táhne celou sérií a díl od dílu je pro vývoj postav a celého příběhu stále zásadnější.
Do téhle knižní série od Bena Aaronovitche jsem se zamilovala. Sice postupně a pomalu, ale nakonec jsem zahořela. Tenhle díl už jsem hltala s naprostým nadšením. Na začátku má možná trochu pomalý rozjezd, ale po první třetině začne divoká jízda, která neomylně směřuje až k šokujícímu závěru, který všechno převrátí na ruby. Peter mě baví, je vtipný a neotřelý, umí si s lecčím poradit, ale zároveň to není ten prototyp neohroženého hrdiny, který zvládne cokoliv. Občas dělá chyby a někdy je trochu zbrklý, takže pořád máte pocit, že i přesto všechno je to vlastně docela normální kluk. Výborně ho doplňuje za všech okolností vážný a seriózní inspektor Nightingale. Tahle knižní série má v sobě všechno. Je tam humor, napětí, kouzla a čáry, patřičné drama a taky trochu milostných eskapád. Díl od dílu je to lepší. Taky mě hodně baví autorova neskrývaná vášeň pro architekturu, která se prolíná všemi knihami. V Prokletých domovech hraje asi největší roli. Ačkoliv je zmiňovaný architekt Erik Stromberg a jeho dům na Highgate Hill zcela smyšlený, s komplexem Skygarden už tomu tak není. Vzhledem k popisu a místu, kam je situován, se zcela nepochybně jedná o Heygate Estate, obří bytový komplex, který se nacházel ve stejných místech, jako je situován Skygarden a mezi lety 2011-2014 byl zbourán. Tohle mě na Aaronovitchových knížkách taky moc baví. Příběhy situuje do reálných míst v Londýně, která jsou něčím zajímavá. Já si to vždycky s oblibou vyhledávám a zjišťuju si o nich více informací. A jako pověstná třešnička na dortu je tu autorova evidentní záliba v jazzové hudbě, která se v knihách, zejména prostřednictvím Peterova otce, také zrcadlí. Tohle všechno dokresluje tu výbornou atmosféru Aaronovitchových knih.
Čtvrtý díl této knižní série je rozhodně must-have pro ty, co četli předchozí díly. Pokud vás Peter Grant baví, určitě vás bude královsky bavit i tenhle díl. Pokud jste s Aaronovitchem ještě neměli tu čest a máte rádi Londýn, kouzla a detektivní záhady, tak taky není nad čím váhat. Ale rozhodně doporučuju začít od začátku. V každém díle se sice řeší samostatné zločiny, ale hlavní dějová linka se táhne celou sérií a díl od dílu je pro vývoj postav a celého příběhu stále zásadnější.
Prokleté domovy / Ben Aaronovitch ; z anglického originálu Broken homes
... přeložil Milan Žáček. -- První vydání. -- Praha : Argo, 2017. -- 259
stran
Hodnocení: 90%
- května 22, 2017
- 2 Komentářů
