Mariana Enriquezová ve své knize přináší čtenářům pohled do nitra hlavního města Argentiny, jeho předměstí i chudinských čtvrtí. Sugestivně zobrazuje krutost i krásu Buenos Aires. Strašidelné a místy až brutální povídky Vás pohltí a nedají Vám spát. 

„Chci to vědět.“

„Co chceš vědět? Už se do školy nevrátím, skončilo to, zapomeň na všechno.“

„Chci vědět, co tě nutí dělat.“

   Marcela se na mě podívala a zavětřila. Potom stočila oči k oknu. Záclony se lehce pohnuly. Vešla zpátky do domu, ale než za sebou zabouchla, řekla:

„Však se to dozvíš. On sám ti to poví. Myslím, že to po tobě bude chtít. Už brzy.“

   V autobuse cestou zpátky jsem cítila, jak mi tepe ve stehně, kam jsem se včera v noci pod dekou řízla. Nebolelo to. Masírovala jsem si nohu, jemně, ale současně dostatečně silně, až mi krev, která se vyřinula ven, vykreslila na nebesky modré džíny tenkou, vlhkou linku.

Rok 2016 byl plný novinek, ale taky plný nostalgických rereadingů. Žánrově byl uplynulý rok velmi rozmanitý a podařilo se mi splnit i čtenářskou výzvu. Snad vás moje krátká rekapitulace zaujme a třeba i inspiruje.




K minulým Vánocům jsem dostala vytoužené ilustrované vydání prvního dílu Harryho Pottera. V lednu jsem ho začala číst a to naprosto odstartovalo sentimentální touhu přečíst všechny díly. Tak se taky stalo a dost mi to pomohlo i při plnění mé čtenářské výzvy, na kterou se můžete podívat zde.

Uplynulý rok byl také rokem Bena Aaronovitche. Knihy ze série o Peteru Grantovi vycházely jako na běžícím pásu, a tak jsem zvládla během roku přečíst všechny tři a už se těším na další.

V červnu jsem byla na autorském čtení a autogramiádě Roberta Fulghuma, kde jsem si koupila Poprask v sýrové uličce. Prázdniny byly ve znamení detektivek, zábavy a fantasy. Na dovolenou jsem si vezla Samuela Bjorka, jeho kniha V lese visí anděl mě tolik nadchla, že jsem hned na podzim nedočkavě vyhlížela vydání dalšího dílu, který rovněž nezklamal. Týden na chatě jsem strávila s Ódinovým dítětem, prvním dílem série Havraní kruhy. Naprosto jsem se do hlavní hrdinky Hirky zamilovala, knížku jsem zhltla během pár dní a už se třesu na druhý díl, abych zjistila, jak to s ní dopadne. Další mou prázdninovou knihou je Zabiják Anders od Jonase Jonassona. Výborně jsem se u něj bavila. Je to zábavná a svěží knížka, která je rozhodně lepší než předešlá Analfabetka, která mě příliš nenadchla.

Poslední knihou roku 2016 byli Časodějové: Klíč k času. Napsala jsem si o ní Ježíškovi. Knížka má boží obálku. Bude to rozhodně ozdoba knihovny. Příběh je povedený, ale podle mého názoru, spíše pro mladší čtenáře. Další díl si i tak nejspíš koupím. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat, a pokud to bude mít zase tak pěknou obálku, neodolám.

Tak to byla stručná rekapitulace roku 2016 a na co se těším v roce 2017?
Jak už jsem řekla, netrpělivě očekávám druhý díl ze série Havraní kruhy. Pak se těším na další příběh Petera Granta, tentokrát v knize Prokleté domovy. V naprosté agónii také očekávám třetí díl Kostičasu. Už si nervozitou koušu nehty a zatím ani nedokážu zjistit přibližné datum vydání. Na to se těším hrozně moc, tak doufám, že si nakladatelství Host pospíší. No a dál ani nestíhám registrovat, co všechno se chystá, takže se nechám překvapit.

Na závěr tu mám svou knižní bilanci v číslech a grafech. Přečetla jsem 51 knih. Není to sice nijak oslnivé číslo, ale mám taky hodně jiných aktivit a nestíhám číst tak rychle, jak bych si přála. Ale pro mě to není soutěž o to, kdo víc přečte. Čtu hlavně pro radost a relaxaci a nesnažím se za každou cenu nahnat čísla. Taky uvádím pouze knihy, nikoliv komiksy. Výjimku jsem udělala akorát u Hildy, kterou jsem tam prostě musela zařadit, protože je pro mě něco víc než komiks.

A jaký byl váš knižní rok 2016? Máte taky své knižní favority, jejichž vydání se nemůžete dočkat?