Příběhy na papíře, v bajtech i ve sluchátkách

února 10, 2017


V dnešním článku se s Vámi podělím o svůj pohled na elektronické knihy a audioknihy. Většina z nás knihomolů má alespoň nějakou zkušenost s každou z těchto variant četby. A názory na to, co je nejlepší, se různí. Věčný boj probíhá hlavně mezi příznivci e-knih a příznivci těch klasických papírových. Teď Vám prozradím, jak to mám já.





Krásný voňavý papír

Papírové knihy jsou pro mě jednoduše top, a to z mnoha důvodů. Za prvé mám neovladatelnou potřebu knihy fyzicky vlastnit, což třeba e-knihy úplně nesplňují, protože si nemůžu každou pěkně vzít do ruky a potěšit se s nimi. To je zároveň i důvod, proč jsem přestala úplně chodit do knihovny. Každou knížku si totiž musím koupit. Já vím, že je to poněkud finančně náročné, ale to už tak u koníčků bývá. Většinou si kupuji tak tři až čtyři knihy za měsíc, takže se pohybuji někde kolem tisícovky měsíčně. To myslím pro pracujícího člověka není nijak extrémně zatěžující a upřímně bych si radši odpustila oběd, než abych si nemohla koupit knížku.

Pak taky hraje velkou roli kvalita zpracování knihy. Kniha, která má nádhernou obálku, vyladěnou předsádku a zdobené stránky, je prostě skvost, který zdobí knihovnu. A o tuhle nádheru se u e-knih připravíte. Miluju obzvlášť knihy od nakladatelství Jota, Host nebo Kniha Zlín a občas i Argo. Tam je většinou grafická úprava knihy tak precizní, že je to někdy až skoro umělecké dílo.

Hmm… Co bych tak řekla dál? No ano, samozřejmě vůně. Každý knihomol se mnou určitě bude souhlasit, že se nic nevyrovná vůni nové knihy. Ani miminka nebo štěňátka nevoní tak omamně, jako nová kniha. To je to nejlepší na mé práci knihovnice. Když vlezu do skladu knih, celá místnost je úplně nasáklá intenzivní vůní papíru. Když jsem takhle ještě na praxi poprvé vešla do skladu, po prvním nadechnutí jsem věděla, že tuhle práci budu milovat.

Mám svůj rituál (možná trochu úchylný), kterým začínám každou četbu nové knížky. Nejdřív si knihu prohlédnu ze všech stran, pokochám se obálkou, a potom ji prolistuju, přečtu si medailonek autora a anotaci. No a nakonec knihu uprostřed rozevřu, strčím do ní nos a pořádně si přivoním. Teprve potom můžu začít klidně číst.




E-knihy pro váš lehčí batoh

Sice jsem už na začátku zdůraznila, že jsem jednoznačný fanda papírových knih, ale neznamená to, že jsem zároveň i zarytým odpůrcem e-knih. Mají svá mnohá pozitiva a já to rozhodně nepopírám. Jsem i hrdým majitelem čtečky. Jenom se na ni trochu práší a vytahuju ji jen občas.

Čtečka se stává mým věrným přítelem zejména v čase dovolených. Přeci jen v dobách, kdy za každé kilo zavazadla navíc platíte majlant, není úplně nejrozumnější jet k moři s kufrem plným knížek. Jakákoliv situace, kdy potřebujete odlehčit, jednoznačně nahrává čtečce. Stejně to platí i v případě pořádně tlustých bichlí. Když jsem četla téměř tisícistránkový Kvítek karmínový a bílý, nevešel se mi do kabelky, takže jsem si to do práce pěkně štrádovala s knihou v podpaží. Ostatně hodně lidí už mi přiznalo, že vzali zavděk čtečkou v době, kdy začali číst Hru o trůny.

Stejná situace nastává i při čtení vleže. S pořádně tlustou knížkou je to opravdové utrpení. Neustále se v posteli převaluju, ruce už mě bolí až k ramenům a nevím, jak bych si lehla nebo jak bych opřela knížku. Tady je čtečka jednoznačně vítězem. Nic neváží a můžete ji držet v jedné ruce. Tuhle situaci s tlustou bichlí teda může dost dobře vyřešit i čtecí polštářek. Pokud nevíte, o co se jedná, tak zůstaňte naladěni, protože o čtecím polštářku a dalších nezbytných pomůckách knihomola budu určitě psát v některém z mých příštích článků.

Spousta čteček už má dneska podsvícení, takže je to taky dost zvýhodňuje. Není totiž nic horšího, než když se ráno cestou do práce začtu do knížky a autobusák zhasne světlo. Většinou jsem připravená a mám čtecí lampičku, ale někdy zapomenu, a to je pak opravdu k vzteku. S podsvícenou čtečkou jsem vysmátá.

Poslední a zcela neoddiskutovatelnou výhodou e-knih, hlavně pro nás náruživé čtenáře, je jejich rychlá dostupnost. Představte si tu dramatickou situaci. Sedíte večer doma a právě jste dočetli knížku a nemáte co číst, všechny obchody zavřené a vy šílíte touhou po další dávce písmenek. V takovém případě stačí sednout k počítači a během pár minut máte ve své čtečce další nálož kvalitní literatury. To se rozhodně vyplatí.




Čtení do ouška

Audioknihy jsou zcela specifickým druhem četby. Mám pocit, že za posledních pár let jejich obliba dost stoupla. Může za to hlavně vydavatelství One Hot Book, které začalo adaptovat do audio podoby největší knižní hity zejména z oblasti severské krimi, ale i mnohé jiné. Musím se přiznat, že jsem tomu taky lehce propadla.

Když už si chci pořídit audioknihu, tak volím většinou její podobu na CD. Zase to má co dělat s mojí neutuchající potřebou knihu fyzicky vlastnit. Vím, že si ji stejně přetáhnu z CD do mobilu, takže by mi teoreticky stačilo si ji stáhnout na Audiolibrixu nebo Audiotéce, ale mám prostě ráda ten fyzický artefakt. Líbí se mi pěkný obal CD, povídání uvnitř obalu a informace o hercích, kteří knihu načetli. Když už za něco platím, chci to držet v ruce.

Nespornou výhodou audioknih je fakt, že můžete číst, i když nemáte volné ruce. Audioknihy poslouchám většinou při nějaké činnosti. Někdy ve vlaku nebo doma háčkuju a ve sluchátkách mi jede třeba detektivka. Nebo taky, když vařím a uklízím. To je ideální čas na audioknihu. Ani jedno není nijak intelektuálně namáhavá činnost, takže ji zvládnu vykonávat a přitom se ještě soustředit na knížku. Občas mám tedy problém se na knihu soustředit, když ji poslouchám za chůze. To se někdy přistihnu, že jsem na chvíli přestala vnímat a musím si to přetočit zpět. Rozhodně si ale nedokážu pustit doma audioknihu, sedět v křesle a poslouchat, aniž bych něco dělala. Mám asi trochu poruchu pozornosti.

Hlavně ale nesmím opomenout to nejdůležitější. Zcela zásadní je u audioknih vypravěč. Knihu vám někdo předčítá, jeho hlas je vám buď příjemný, nebo vám vadí. Hlas vypravěče si můžete ztotožnit s hlavním hrdinou a jde to ještě snadněji, pokud je kniha napsaná v ich-formě. Kvalita a úroveň vypravěče může zcela ovlivnit váš prožitek z knížky. Je důležité, kde dělá pomlky, kde dává větší důraz. Tempem hlasu a dikcí může naprosto změnit atmosféru příběhu. Za mě musím říct, že většinou to vytváří jakousi přidanou hodnotu a knihu to posouvá na úplně nový level. Uznejte, že Harry Hole čtený hlasem Hynka Čermáka je najednou ještě větší chlapák, než jak jste si ho představovali. Jaroslav Plesl, který četl postavu Fredericka z knihy Johna Fowlese Sběratel, zase dokázal svým hlasem navodit skutečný dojem psychicky narušeného člověka. Mám taky velice ráda dramatizace knih. To, že každou postavu čte jiný herec, mě vážně baví. Kniha je najednou plastičtější a už je z toho skoro rozhlasová hra. Takhle mě třeba hodně bavil Atlas mraků. Kniha je rozdělená na několik příběhů a časových rovin, které se navzájem prolínají. V audioknize byl pro každý z příběhů vhodně zvolen jiný vypravěč, což napomáhalo lepší orientaci v příběhu a celkově to dotvářelo atmosféru.

Myslím, že jsem toto téma zcela vyčerpala a závěrem mi z toho vychází, že každá podoba knihy má něco do sebe. Někdo má jasné preference a někdo je více či méně rozptýlen mezi všechny možnosti, stejně jako já. A jak to máte Vy? Budu ráda, když mi do komentářů napíšete, jaké jsou Vaše preference a jaká pozitiva nebo negativa nacházíte Vy.

Sdílejte

Štítky: , ,

Mohlo by se vám líbit

1 komentářů

  1. novaklen20. srpna 2020 v 23:47

    Myslím si, že klasickou knihu nikdy nic nenahradí, nicméně se musím přiznat, že ty elektronické jsem si v poslední době oblíbila čím dál víc. Hodně se mi líbí mimo jiné i to, že se dnes na internetu dají najít elektronické knihy zdarma. Kdo vám kdy naposledy dal zdarma tištěnou knihu?

    OdpovědětVymazat

Pravidelní čtenáři